Moje tvorba

Odčinění

28. dubna 2010 v 0:52 | worn whore
Dýcháš můj vzduch.
Byli jsme jeden příběh, jsme jedno tělo, budem jedna vzpomínka.
Ty tu ležíš a nic neříkáš.
Byli jsme rozbiti v porcelánu.
Padá déšt' kouřového oparu a ty tiše prosíš, at' si to ještě rozmyslím.
Asi tě maminka nenaučila, že se má poslouchat!
Odplivneš si, těžká pouta ti drtí zápěstí.
Tvůj pach od děvek se line po celém pokoji,
i netopíří květy pomněnek uschly.
Típám cigaretu o tvou strachem zpocenou tvář.
Říkals, že  jsem jediná. Nikdo ti neřekl, že lhát se nemá?
Kapky benzínu chladí tvůj nahý klín.
Já si už nic rozmýšlet nemusím.
Pomodli se! Chci tě zprostit tvých hříchů.
Žes tohle ode mne nečekal?
Škrtám sirkou, snažíš se najít záminku.
Žádná není! Jsem dítě odčinění.
Plameny a křik.
To tě odnaučí!
Že jsem bestie? Ano, možná.
Aspoň už takovýho hajzla žádná další nepozná.
fire

V tom jiném království

27. dubna 2010 v 5:04 | worn whore
Město usíná v dotycích
a ty hledáš únikový východ.
Začíná to trochu pálit,
víčka máš zalepená sny,
zkrz ně utíkáš doneznáma.
Tvé království tě očekává,
tam, kde je vše dovoleno.
Čaj si osladíš kokainem,
vykřikují tvoje jméno,
jakoby tě všichni znali.
Přitom jsi tak prázdná,
ztracená, nemilovaná.
Jen poslouchej, už ti hrají.
Cítíš tep, to ty zrádné struny skřípou,
ze žil ti vytéká brzdová kapalina.
Žes byla o truchu jiná všichni věděli.
Odstrkovali.
Zavrhovali.

Vítej

27. února 2010 v 4:30 | worn whore
Tam, kde spočívají hlubiny propastí,
stojí armády padlých andělů.
Ocejchováni dáblovým znamením,
čekajíc na tebe.

Chtějí pozřít tvou zčernalou duši,
nakrmit se tvými hříchy.
Na oslavu trhají můrám křídla
a připíjejí si poháry chlazené rtutě.

Popěvují mrazivě klidnou melodii,
která trhá tvé poslední nitky citu.

Tichem zní potlesk zpráchnivělých křídel.
Vítají tě mezi sebou.

worn-whore si hrála :)

17. února 2010 v 3:10 | worn whore
Už tomu tak bude, ale mezi mou tvorbu nepatří jen psaní literatury ale také fotografování, malba a kresba, atd.
Když už tedy studuji uměleckou školu a miluju mangu a anime, tak jsem si řekla že vemu tu tužku do ruky a zkusim po dlouhé době udělat něco, co se líbí mě a né jen to co musim dělat do školy :D
Tak tedy...
...je to malinký formát (manga) obrázku, ve špatné kvalitě (foceno mobilem) a trochu rozmazaný (snaha to dooštřit v pc, lépe řečeno, spíše přeostřit XD)

obr. pod perexem ↓

Špinavá a ještě špinavější

1. února 2010 v 22:26 | worn whore
Procházela ulicemi, hlava byla sklopená. Lidé si na ní ukazovali, jakoby byla prostě jiná. Když promluvit si chtěla, najednou jako by byla neviditelná. Přišla si tak špinavá... Do smutku další slza upadá, vrátka jsou svázaná řetězy. Jak ona se trápí, to nikdo neví, to nikdo nepoví. Tak špinavá... Černá křídla, odraná životem, duše křehká, popraskaná, tak špinavá... Toužíc po tom, co jest navěky... Jen pomyšlení... Malý pocit naděje, avšak dech se strachem tají... Doufá, naříká, už nebýt tak špinavá... Co bude dál, nikdo neví, nikdo nepoví...Naděje je mizivá, duše křehne. Slza stéká, na kolena padá, usíná, trápí se... Zase je tak špinavá...

Tam za tou zdí, dva světy rozdělené, duše ztrápené...

24. ledna 2010 v 12:08 | worn whore
Obloha je zbarvená do hněda,
hvězdy dávno zhasly.
Zítra umírám a ty stojíš za tou zdí.
Vím že tam jsi,
slyším tvůj tlukot srdce.
Prý by tě to zlomilo, vidět mě naposled.
Snad ti někdy odpustím,
žes nepřišel se rozloučit.
Říkals, že to bude navždy.
Polož aspoň růži na můj hrob.
Sbohem, už svítá...

Obloha je zbarvená do hněda,
hvězdy dávno zhasly.
Pomalu umíráš a čekáš za tou zdí.
Vím že tam jsi,
slyším tvůj bolestný pláč.
Zemřel bych , kdybych tě viděl naposled.
Snad mi to někdy odpustíš,
že jsem se nepřišel rozloučit.
Říkalas, že to bude navždy,
teď ti musím kopat hrob.
Sbohem, miluji tě...

Jsi

14. ledna 2010 v 3:08 | worn whore
Jsi jako med, který rozežírá mou kostní dřeň.
Jsi jako vítr, co mi zacuchává žíly.
Jsi jako pírko, co rozechvěje písečné pouště.
Jsi jako růže, co má jedovatý trn.
Jsi jako zajištěná zbraň, která mi prohnala kulku hlavou.
Jsi jako princ, co vzdává hold heroinu.
Jsi jako lístek kopřivy, který hojí mou zčernalou duši.
Jsi pouhý sen, výplod mé zkažené fantazie.

Toužit je špané

11. srpna 2009 v 1:20 | worn whore
Toužila.
Skákala vysoko v domění, že bude létat.
Neletěla k oblakům, spadla do kaluže plné bláta a další špíny.
Pomyslná křídla se proměnila jen v pouhou skvrnu na šatech.
Zkazila si život.


Toužit je špatná věc, neboť je to zbytečné promarnění času.
Toužit znamená, nikdy nemít to co bysme si přáli...

Toužit je špatné

Miluji i nenávidím

21. července 2009 v 22:36 | worn whore
Tělo ti brní, v srdci jakoby zabodnutý hák a pocit, že budeš zvracet… Miluješ tak až nenávidíš. Nenávidíš i za to sebe, ale víš, že je přirozené cítit bolest i vztek. Chcete být stateční, ale slzy se derou na povrch, emoce, zasraný pocity… je to silnější než ty… podléháš, hroutíš se a pláčeš. Vzduch je pro tebe těžký, nemůžeš skoro dýchat, slzy jsou horké, pálí ti kůži na víčkách i na tvářích… nemůžeš se skoro pohnout, tvé tělo je ještě těžší a brní ještě víc… je to tak strašný pocit… ale zároveň je ti o něco lépe. Pomalu přestáváš brečet, nehýbeš se, hrdlo se ti pomalu uvolňuje, můžeš lépe dýchat. Poslední slzy pomalu zasychají
na tvých řasách, stále jen ležíš, koukáš do neznáma, nepřemýšlíš… jen žiješ tento okamžik… Zůstáváš tak ležet ještě několik dalších minut, možná hodin, nevnímáš čas…
"Miluji i nenávidím…odpust mi, že ti nikdy neodpustím…"
 
 

Reklama