Dear Diary

kdyby. . .

9. dubna 2011 v 15:30 | worn whore
< < < < < < < < < < < < < < < < < < > > > > > > > > > > > > > > > > > >

Kdyby se všechny hříchy a špatnosti měli považovat za prohnilost, tak už jsem dávno na rozkladu.

krucinál, shit, bez nadpisu to prostě zveřejnit nejde...

17. března 2011 v 0:59 | worn whore
< < < < < < < < < < < < < < < < < < > > > > > > > > > > > > > > > > > >

Život je hra.
Když začínáte, jste nováček, držíte se zásad a pravidel.
Držíte se vzadu.

Uplyne čas a zapomenete, že jste kdy byl začátečník,hra je v plném proudu a vy vsadíte všechno.
Stane se to rutinou a hrajete naplno.

Padne špatná karta a vy jste zlomkem vteřiny ze hry.
Právě tak, jako ted' já...

Prosedím noci ve svém pokoji a přemýšlím jaké to bylo když jsem ještě byla ve hře.
Vsadila jsem všechno a všechno jsem prohrála.

Ztratila jsem všechny své přátelé, všechny do posledního.
Umřel mi můj pes, kterýho jsem měla odmala.
Má matka se znovu vdala a "on" mi sebral mé první místo v jejím životě.
A má postel kypí prázdnotou.

Všichni kolem vědí, že nejsem normální, nejsem další do hejna těch nudných a stereotypných životů. A moje zdraví se taky řítí z kopce.
Přiznávám (konečně), jsem nemocná a projevuje se to jak na mým fyzickým tak psychickým stavu.

Tak...tak je to, jo.
Sedím tu, píšu tyhle citutrpké větičky.
Tváře mám začerněné od rozteklé řasenky a očních linek.
Kalhotky, mikina, těžký kožený dělnický boty.
Hrnek kafe, sklenka Jinu, prášky na bolest, cigarety a telka s vypnutým zvukem.
Sama.

Sama...

Game Over

unanswered

29. listopadu 2010 v 23:21 | worn whore
< < < < < < < < < < < < < < < < < < > > > > > > > > > > > > > > > > > >

Je rozdíl v tom, zda žijete ve věčné tmě či ve věčném světlu?..... Studí to i hřeje. Zavíráte a otevíráte oči, je to stále stejné.

Dá se soudit spravedlnost?
Pravidla platí jen ve hrách, ne v reálném životě....

.......... A co potom, když se lži stanou skutečností?....
Vše zašedne, žádná tma ani světlo.

Proč je nejvyšší i nejnižší karta stejná?

Po smrti je tělo o pár gramů lehčí, je to váha duše, nebo jen vzduch v plicích..........

A představte si budoucnost.....
........ve které bude technologie dokonalejší a vše se bude dát léčit.

Nastane éra robotických narkomanů.


To on je má bible, jakoby tu stále byl..........................

still same

24. listopadu 2010 v 5:18 | worn whore
< < < < < < < < < < < < < < < < < < > > > > > > > > > > > > > > > > > >

nesnášim je....

.........nesnášim ty ksichty kolem sebe....
...............nejradši bych jim plivla mezi oči....


....chce se mi zvracet...

.....z toho že pořád musim čumět na ty jejich neustále stejný výrazy...

....jako že se nic neděje.......

....chtěla bych na ně řvát............

......vykřičet jim to tváří všechny ty lži.......

...všechnu tu bolest.............................

.......křičím....
....neslyší....
..........nebo slyšet nechtějí....


...nesnášim je....


taknějak

18. května 2010 v 23:58 | worn whore
x

...omluvte mou duševní poruchu...

x

x

x

............................
........................?!

hard way :-X

4. dubna 2010 v 23:35 | worn whore
...chut' je jen pocit...

prázdno...

8. března 2010 v 10:11 | worn whore
Sama. Uvězněná v pocitu strachu a nenávisti...

Placebo - My Sweet Prince

XD už zase, jakože opravdu znovu

1. března 2010 v 3:51 | worn whore
čas za čas si worn-whore pěkně zablbne u zrcadla XD a věřte, že to kolikrát stojí za to :D
tak tu jí máte pozérku jednu, ale jen kousík x_x

viděla jsem něco...snad na pár sekund jen spatřila... bylo to tak neuvěřitelné...

3. února 2010 v 11:21 | worn whore
Viděla jsem ho! Ano! Viděla!
Dnes v noci jsem měla jeden ze svých psycho záchvatů ale co se stalo potom, tomu jsem až nechtěla uvěřit...! Byla jsem psychicky na dně a zase jsem si v záchvatu začala ubližovat, spolikala jsem horu prášků na bolesti, rozřezala jsem si kus ruky, začala se mlátit páskem a v neposlední řadě jsem se začala škrtit... ...potom co jsem přestala jsem jen ve tmě na posteli ležela, úplně utlumená (skoro jak po heroinu) jen mi stékaly horké slzy zpod zavřených víček a najednou se to stalo...jako kdyby moje mysl najednou byla v jiné dimenzi, své tělo jsem sice cítila jak jen leží na posteli ale moje mysl byla najednou na jiném místě, bylo to až tak moc "živý"...nemohla jsem uvěřit...
...byla to rozlehlá krajina, zaplněná sněhem, všude kolem jen holé stromky a havrani. Já jsem klečela uprostřed, cukala jsem sebou, křičela a plakala...v tom se zezadu něco přibližovalo. Bylo to oděné do takové šedivé látky, mělo to rovné černé vlasy na ramena a na krku řetízek s velkým křížkem, nebylo tomu vidět do obličeje, nebylo poznat zda je to dívka či kluk (podole mě to byl ale kluk)... Když už to stálo těsně za mými zády, zastavilo se to a kleklo si to za mě, chytlo mě to zezadu, spíše jemně obejmulo, položilo si to hlavu na mé rameno a začalo mi to něco šeptat do ucha (nevím co) a v tu chvíli co mě to objalo, tomu ze zad vylítly obrovská bílá křídla...
...bylo to tak něco neuvěřitelného...v tu chvíli co jsem tohle viděla jsem nebyla sebou ale jako bych to jako divák sledovala z povzdálí...zdá se to jako delší příběh ale ve skutečnosti se to odehrálo jen za pár sekund... ...na tohle asi nikdy nezapomenu!
Myslíte že jsem viděla svého anděla?... já si to myslím...protože tohle člověk nezažije každý den... a opravdu to nebyl výplod mý fantazie...něco tak nádherného a nečekaného bych si ani nedokázala vymyslet...a taky jsem si myslela, že pokud mám nějakého anděla, musí mít určitě od mé zkažené duše ohořelá křídla...ale tenhle je měl obrovská bílá, tak mohutná a krásná, skoro svítila víc než ten bílý sníh všude kolem...
...rozhodně pak po tý chvilce co jem přišla k sobě už mi nebylo horko, už jsem neměla rozpálenou kůži od toho mlácení, žádné horké slzy, začala mi bejt hrozná zima a všude po těle jsem měla husí kůži, jako bych doopravdy v tom sněhu klečela...nebo mi jinak vysvětlete jak rozpálený tělo může během pár sekud "promrznout" jen tak když člověk leží na posteli na teplý dece a peřině.
...sice nevím co mi v tom "vidění" ten anděl šeptal (bylo to beze zvuků)...ale přesto jako kdybych to věděla, jakobych to cítila...jako by mi našeptával at si neubližuju, že ho to také bolí, že se nemusím trápit že jsem sama, protože mám jeho...ten "anděl" (at už to byla holka či kluk) ten anděl byl moc nádhernej...tak nebesky nepopsatelně krásnej...
...může se člověk zamilovat do svýho anděla?...

...hm

12. ledna 2010 v 8:36 | worn whore
Chce se mi zvracet, matko, si fakt trapná!
 
 

Reklama