viděla jsem něco...snad na pár sekund jen spatřila... bylo to tak neuvěřitelné...

3. února 2010 v 11:21 | worn whore |  Dear Diary
Viděla jsem ho! Ano! Viděla!
Dnes v noci jsem měla jeden ze svých psycho záchvatů ale co se stalo potom, tomu jsem až nechtěla uvěřit...! Byla jsem psychicky na dně a zase jsem si v záchvatu začala ubližovat, spolikala jsem horu prášků na bolesti, rozřezala jsem si kus ruky, začala se mlátit páskem a v neposlední řadě jsem se začala škrtit... ...potom co jsem přestala jsem jen ve tmě na posteli ležela, úplně utlumená (skoro jak po heroinu) jen mi stékaly horké slzy zpod zavřených víček a najednou se to stalo...jako kdyby moje mysl najednou byla v jiné dimenzi, své tělo jsem sice cítila jak jen leží na posteli ale moje mysl byla najednou na jiném místě, bylo to až tak moc "živý"...nemohla jsem uvěřit...
...byla to rozlehlá krajina, zaplněná sněhem, všude kolem jen holé stromky a havrani. Já jsem klečela uprostřed, cukala jsem sebou, křičela a plakala...v tom se zezadu něco přibližovalo. Bylo to oděné do takové šedivé látky, mělo to rovné černé vlasy na ramena a na krku řetízek s velkým křížkem, nebylo tomu vidět do obličeje, nebylo poznat zda je to dívka či kluk (podole mě to byl ale kluk)... Když už to stálo těsně za mými zády, zastavilo se to a kleklo si to za mě, chytlo mě to zezadu, spíše jemně obejmulo, položilo si to hlavu na mé rameno a začalo mi to něco šeptat do ucha (nevím co) a v tu chvíli co mě to objalo, tomu ze zad vylítly obrovská bílá křídla...
...bylo to tak něco neuvěřitelného...v tu chvíli co jsem tohle viděla jsem nebyla sebou ale jako bych to jako divák sledovala z povzdálí...zdá se to jako delší příběh ale ve skutečnosti se to odehrálo jen za pár sekund... ...na tohle asi nikdy nezapomenu!
Myslíte že jsem viděla svého anděla?... já si to myslím...protože tohle člověk nezažije každý den... a opravdu to nebyl výplod mý fantazie...něco tak nádherného a nečekaného bych si ani nedokázala vymyslet...a taky jsem si myslela, že pokud mám nějakého anděla, musí mít určitě od mé zkažené duše ohořelá křídla...ale tenhle je měl obrovská bílá, tak mohutná a krásná, skoro svítila víc než ten bílý sníh všude kolem...
...rozhodně pak po tý chvilce co jem přišla k sobě už mi nebylo horko, už jsem neměla rozpálenou kůži od toho mlácení, žádné horké slzy, začala mi bejt hrozná zima a všude po těle jsem měla husí kůži, jako bych doopravdy v tom sněhu klečela...nebo mi jinak vysvětlete jak rozpálený tělo může během pár sekud "promrznout" jen tak když člověk leží na posteli na teplý dece a peřině.
...sice nevím co mi v tom "vidění" ten anděl šeptal (bylo to beze zvuků)...ale přesto jako kdybych to věděla, jakobych to cítila...jako by mi našeptával at si neubližuju, že ho to také bolí, že se nemusím trápit že jsem sama, protože mám jeho...ten "anděl" (at už to byla holka či kluk) ten anděl byl moc nádhernej...tak nebesky nepopsatelně krásnej...
...může se člověk zamilovat do svýho anděla?...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KayelMirimë KayelMirimë | Web | 3. února 2010 v 18:46 | Reagovat

možná že ano...možná že ne...

2 Keff Keff | Web | 3. února 2010 v 19:07 | Reagovat

Myslím, že člověk se může zamilovat do kohokoli.. nebo i čehokoliv

3 Keff Keff | Web | 12. února 2010 v 13:09 | Reagovat

To záhlaví je úžasný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama