Leden 2010

Tam za tou zdí, dva světy rozdělené, duše ztrápené...

24. ledna 2010 v 12:08 | worn whore |  Moje tvorba
Obloha je zbarvená do hněda,
hvězdy dávno zhasly.
Zítra umírám a ty stojíš za tou zdí.
Vím že tam jsi,
slyším tvůj tlukot srdce.
Prý by tě to zlomilo, vidět mě naposled.
Snad ti někdy odpustím,
žes nepřišel se rozloučit.
Říkals, že to bude navždy.
Polož aspoň růži na můj hrob.
Sbohem, už svítá...

Obloha je zbarvená do hněda,
hvězdy dávno zhasly.
Pomalu umíráš a čekáš za tou zdí.
Vím že tam jsi,
slyším tvůj bolestný pláč.
Zemřel bych , kdybych tě viděl naposled.
Snad mi to někdy odpustíš,
že jsem se nepřišel rozloučit.
Říkalas, že to bude navždy,
teď ti musím kopat hrob.
Sbohem, miluji tě...


Jsi

14. ledna 2010 v 3:08 | worn whore |  Moje tvorba
Jsi jako med, který rozežírá mou kostní dřeň.
Jsi jako vítr, co mi zacuchává žíly.
Jsi jako pírko, co rozechvěje písečné pouště.
Jsi jako růže, co má jedovatý trn.
Jsi jako zajištěná zbraň, která mi prohnala kulku hlavou.
Jsi jako princ, co vzdává hold heroinu.
Jsi jako lístek kopřivy, který hojí mou zčernalou duši.
Jsi pouhý sen, výplod mé zkažené fantazie.

...hm

12. ledna 2010 v 8:36 | worn whore |  Dear Diary
Chce se mi zvracet, matko, si fakt trapná!

Něco tu smrdí...

9. ledna 2010 v 16:45 | worn whore |  Dear Diary
... to bude asi jen nechutný zatuchající pozování worn-whore
bojíte se dětičky?...vobludka se probudila! a chce vás strašit ve vašich nevinných sladkých snech!!

↓↓

V něčem lepší, v něčem horší...rovná se: pořád stejný...

6. ledna 2010 v 19:30 | worn whore |  Dear Diary
Nešla jsem do školy, je mi tak zle, jak fyzicky tak psychicky, že odmítám kamkoliv jít... poslední dobou jsem stejnak víc doma než tam, tímhle způsobem mě brzo vylijou...
Jediný co dokážu za den požít, je nějaká ta suchá houska, hektolitry černýho čaje a cigára a tuny prášků na bolesti. Aspon už mi neteče ta zkurvená krev z nosu.
Z těch hektolitrů čaje co neustále vypiju furt chodim chcát, takže zábava!
Rodinka na chvíli vypadla z domu, takže mi tu po celym domě řvou Mötley Crüe... <3


Můžu bejt ráda, že dejcham!

6. ledna 2010 v 0:46 | worn whore |  Dear Diary
Nevim co se to děje, je mi nějak zle... už nejen psychicky ale i fyzicky.
Už to trvá dva dny, je mi pořád hrozná zima, moc toho nenajim ani nenaspim, neustále se třesu a bolí mě v krku... a co mě zaráží, je to, že mi už dva dny neustále teče z nosu krev...(lajnu sem si dala ani nepamatuju, takže to nemůžu mít uvnitř rozežraný, takže nevim co s tim kurva je)
Taky jsem se pokusila si do ucha narvat trochu větší naušnici, dopadlo to tak, že mi z dirky chcala krev XD
Jediný jak se uklidnuju je, že fetuju práčky na uklidnění a na bolesti, kouřim a na všechno seru.
I už na tu podělanou školu prostě seru, akorát mi to leze na psychiku a upadam do depresí, a vo to nestojim! Stejnak to dopadne tak, že bud budu ročník opakovat a nebo mě vyhoděj...v těchto dnech je mé jediné heslo: Když nejde o život, jde o hovno!
At už se školou nebo bez ní, můžu bejt ráda, že dejcham, dokud dejcham, je to v cajku...
Tohle je ted snad jediná písnička, kterou můžu poslouchat
a taky netušim proč...




...ve spasení nevěřim...

5. ledna 2010 v 0:58 | worn whore |  Dear Diary
Jsem nepoužitelná, neschopná, k ničemu...
...jediné co dokážu, je uzavírat se do svého světa, do svých myšlenek...
Jsem na obtíž! Dost často přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych nebyla na obtíž, kdybych nebyla vůbec... Tam někde hluboko, uvnitř v mé hlavě, vím že tam je...ta myšlenka co mě nabádá okusit jaké to je, když se člověk pokusí zemřít...
Ano, přiznávám, jsem ubohá, neumím se se životem asi prát...všechno rychle vzdávám a propadám depresím...ale, možná byste se mi nakonec ani nedivili kdybych vám tu řekla svůj příběh pár roků mého života...možná byste i po pár řádcích odmítli to číst dál, možná byste jen zůstali koukat na ty prázdná slova s otevřenou pusou a nevěřícíma myšlenka, čeho je člověk v životě vůbec schopen... Neočekávám že by byl někdo zvědav na můj "strasti-trapný"
příběh, takže sem ani raději nic psát nebudu...
...má tohle někdy vůbec konec?
...je to jako kruh...jako prokletí...jako by na některé z nás bylo ukázáno a ti si musejí projít peklem na zemi...a ve spasení nevěřim...
...i'm sorry...

V propasti nicoty, padajíc dolů, lapajíc po dechu, čím níže padám tím víc je tma a zima...

4. ledna 2010 v 4:14 | worn-whore |  Dear Diary
Nadpis mluví sám za sebe...mé myšlenky jsou nekonečná propast ve které se pomalu hroutím ke dnu...
Každopádně upozornuji, že ze sebe nechci dělat nějakou chudiku! Chudinky nenávidim, rozkopala bych všem co si hrajou na chudinky jejich nechutnej ksicht! (sprominutim)
Zasraně se ztrácim sama v sobě, nevim co dělam, co si myslim, kde jsem, co jsem...
Nejradši bych se sfetovala do němoty, utlumila svou bolest.
Cítím se tak prázdně, zavrženě, nepoužitelně.
Hm, jakási ironie, za dvě hodiny vstávám do školy...jak nepříjemné...ne to vstávání...ty lidi..lidi co zas budu muset vidět, né že bych k nim chovala osobní žášt ale prostě ted lidi zavrhuji, nechci mít u sebe nikoho, nikoho nechci vidět, s nikým nechci mluvit, nikoho nechci vnímat, prostě jen já a mé myšlenky...tot další ironie, cítím se odstrčená, prázdná, osamělá a přitom lidi sama přímo odstrkuju, kéž by mi někdo dokázal vysvětlit, jaký má tohle smysl...
no nic, už to raději zabalim, pokusim se utéct do snů, do němého spánku... (stejnak neusnu) X-/
Kam? Tam.
Kudy? Tudy.
Kde jsme?
Nikde...
...